Kritika není zakázaná, ba je dokonce vítaná!

Merodi ga daisukidesu 2.

4. března 2014 v 11:15 | Saskie a Batia |  Merodi ga daisukidesu
Merodi ga daisukidesu 2






Další díly povídky lze najít zde



Jinak je to psané v ich formě, proto je to oddělené barevně, aby se postavy nepletly. ^^
Vypravěč a lidi psané v er formě jsou normálně bílím ^^ tak doufám že se nad barevností nezděsíte xD
Ren Itokki - červená ^^
Kane Konori - Modrá
Kei Machiko - světle fialová



Byla celkem zábava pozorovat rozdíl mezi zkušenými staršími žáky a vystrašenými žáky prvních ročníků, kteří se jen obezřetně rozhlíželi kolem, neboť nikoho neznali. Zase si připadal jako na střední, věděl ale, že tito "prváci" se rychle vzpamatují.
"Kdo je ten chlap?"Slyšel za sebou chlapecké hlasy. Mířila k němu čtyřčlenná skupinka mladých kluků, kteří si jej zvědavě prohlíželi.




"Ty nevíš? To je přece Sensei Yinguui Natsu. Učí dechové nástroje a povídá se, že by letos mohl vést školní orchestr."
"No tak to jsem zvědavý... Nikdy jsem ho neviděl." Chlapci prošli kolem, vůbec jim nebylo blbé, že je jejich profesor slyší. Nejmenší z nich měl delší blond vlasy, na hlavě měl černý klobouk, oblečený byl do tmavě zelených třičtvrtečních plátěných kalhot,černobílého trička s dvojitým rukávem a táhl za sebou hned několik kufrů. Ten z nich měl nejvíc otázek a byl taky nejvíc ukecaný. Sensei si stačil všimnout pouzdra na housle, které sebou taktéž nesl.
"To bude tím, že učí starší ročníky, letos by ho mohl mít Ichise... kde vlastně je?" Vysoký rudovlasý mladík s modrýma očima se rozhlédl kolem sebe. Měl na sobě černé tričko s krátkým rukávem k tomu rifle, dost potrhané, narozdíl od prcka sebou nenesl tolik věcí. Nejvíc místa mu asi zabírala kytara.
"Určitě brzo dorazí, přece jen to má z nás nejdál." Usmál se mladík v černém třičku a bílých kalhotách. Vítr mu kolem obličeje honil po ramena dlouhé tmavší blond až světle hnědé vlasy. Bylo vidět, že všechny dívky podléhají jeho hnědým očím. Vypadalo to, že tento hoch hraje taktéž na housle. Poslední z té čtverky měl krátké černé vlasy a tmavší modré oči. Byl oblečen asi nejslušněji z těch čtyř a to sice do čených kalhot, bílé košile, na které měl ještě károvaný tmavě modrý svetr. Nenesl sebou ovšem žádný nástroj. Prohlížel si všechny čtyři kluky, nepřipadali mu zrovna jako obyčejní studenti, nejspíš to byli ti, co patřili do zvláštních tříd k bohatým studentům, jejichž rodiče za vzdělání svých drahých děti platili. Jen se ušklíbl a raději zamířil zpátky k hlavní školní budově. Celou cestu přemýšlel, mezitím něco hledal na mobile.
"Čaukííís Natsu!" Ozval se za ním hlas. Nečekal to, mírně nadskočil leknutím, až málem upustil mobil.
"Ježiši... Rikanahesu-sensei, tohle mi už nedělejte."Chytil se za hlavu. Za ním stála jeho o pár let starší kolegyně. Rikanahesu, pro ostatní a hlavně studenty spíš Rika-sensei, byla drobná profesorka vyučující především klavír a strunné nástroje. Měla dlouhé kudrnaté vlasy světle růžové až takové broskvové barvy a jasně modré oči. V jednom uchu nosila naušnici ve tvaru houslového klíče a na krku drobnou stříbrnou notu.
"Ale no ták! Natsu, vždyť už jsme si jednou tykali a ty už zase začínáš. Nebo chceš hned z kraje nového školního roku zapíjet nové tykání? Víš jak to dopadlo minule... Ráno si volal, abysme za tebe poslali supl, nebo zrušili tvé hodiny. To už znovu myslím nechceš... Mám pravdu?"Pohlédla na něj s jedním zdviženým obočím.
"Ne to fakt ne... máš pravdu. Omlouvám se, Rika- sensei."Žena ho spokojeně poplácala po rameni a vydala se k hlavní budově.
"Ty snad nejdeš? Musíme probrat zítřejší program, ředitel chce jezdit na tříkolce, ale ode mě to nemáš."Spiklenecky na něj mrkla.
"To je dobrý, u toho být nemusím, kdyžtak se uvidíme později,"otočil se k odchodu," potřebuju si teď hlavně uspořádat myšlenky..."

Stál u velkého francouzského okna ve své kanceláři přímo za pracovním stolem. Odsud bylo možné vidět na celý areál školního pozemku. Pozoroval hemžící se studenty, jak vzrušeně pobíhají po zahradě se svými zavazadli, ty nové jak hledají ubytovnu, ty zkušenější starší, jak se po malých skupinkách shromažďují, aby si popovídali o zážitcích z prázdnin. Někteří už teď začali tahat své nástroje a společně hráli. Na tváři se mu objevil úsměv, zatímco si rukou prohrábl své kudrnaté černé afro na hlavě.
"Pane řediteli?"slyšel za sebou hlas Riky-sensei, právě se vrátila.
"Tak co, nechtěl se k nám připojit?"Otočil se čelem k učitelskému sboru, jež za ním stál skoro celý, tedy až na pár vyjímek, jako byl Yinguui-sensei.
"Ne, říkal, že u toho být nemusí."Odpověděla profesorka, přitom si nenápadně prohlížela ředitelův úbor. Oblékal se velmi neobvykle, nejspíš podle toho jak vypadal. Měl kratší černý porost na bradě, jeho afro taktéž mluvilo za vše a když si k tomu vzal, jako zrovna dneska sytě růžové tričko, potrhané rifle, které mu ještě ke všemu visely na nohách, zkrátka, kdokoliv cizí by jej viděl, by neřekl, že tohle je ředitel.
"Jak myslí, mohl bych mu to dát příkazem, ale nechci si s ním udělat špatné vztahy hned na začátku roku."Klidně pohlédl hnědýma očima na své kolegy.
"Maxi, je tu jedna věc... Jak budou letos roztřídění zazobaní žáci?"Ředitel pohlédl na staršího,zhruba třicetiletého muže s delšíma blond vlasama v hnědém saku a riflích, stojící skoro na konci místnosti.
"Jsem rád, že se ptáš Masuchiko a hned ti odpovím,"Max (ředitel) přešel ke svému stolu, vedle nějž stála nějaká tabule,zakrytá kusem bílého plátna,"Tohle...Je graf, který nám to objasní! Kreslil jsem to sám, super co?"Zářivě se usmál na své dílo, když strhl plachtu z tabule. všichni tiše hleděli na barevné grafy.
"Co nám to má objasnit?"Zeptala se opatrně Rika-sensei.
"No co, co, co... To je přece jasné. Když se na to podíváte, uvidíte jak jsem letos geniálně roztřídil naše třídy.Zde!"Odněkud vytáhl jako zázrakem krátké ukazovátko, které se však jediným mávnutím prodloužilo a silně udeřilo do tabule.Ukázal tak na graf nejblíž kraji. všichni se nahnuli, aby lépe viděli na co Max ukazuje.
"Vysvětlíš nám, co to znázorňuje?"Zeptal se Masuchiko. Jako jediný z kantorů si dovolil řediteli tykat.
"Bože..."Max si poraženě povzdychl,"Copak jsi zabedněný Maso? Tohle jsou třídy A, zde jsou namíchaní studenti z oboru zpěvu a klavíru. Dále tu máme tento graf znázorňující třídu B, která má ve svých řadách žáky hrající na smyčcové nástroje a žáky s dechpvými nástroji. Pak je tu třída C, D, E to budou třídy namíchané z těch nejlepších ze zkoušek a nakonec speciální třída, velmi genitálně pojmenovaná jako S... já vím, nemusíte mi za moji genialitu tleskat. Třída skládající se z bohatých studentů. Nechceme je přece míchat s ostatními, tyhle V.I.P." Max si spokojeně prohlížel své grafy, zatímco ostatní kantoři si to snažili urovnat v hlavě.
"Myslím, že tento rok bude ještě zajímavý..."Utrousil suchou poznámku Masuchiko. Max se k němu otočil s úsměvem.
"To si piš!"



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Fusee Fusee | 4. března 2014 v 18:32 | Reagovat

Při představě ředitele jsem málem skončila na zemi :D To je na zabití :-D Je to vážně skvělý :-D Jen tak dál a doporučuji nic nepít mohlo by to skončit špatně :D

2 Tayusha - はたけ多代 Tayusha - はたけ多代 | Web | 7. března 2014 v 16:24 | Reagovat

Z Ředitele jsem umírala, :D
Moc dobrý dílek. Letím na další. :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama