Kritika není zakázaná, ba je dokonce vítaná!

15. díl - Bohyně Smrti - Konec, nebo nový začátek?

1. ledna 2013 v 18:39 | Saskie |  Bohyně smrti
Ták jo, poslední díl ^^ No lidi, díky že jste to se mnou vydrželi a podporovali mě, tímhle Bohyně smrti končí (..konečně *uf xD*) No všem vám přeju hodně štěstí atak dále xD už jsem vám přála v ... 3 články předtímhle mám pocit xD takže se na to vykašlu a tam to berte jako že je tady xD No, šťastný nový rok ^^
Užijte si dílek! xD


ok, gomen, je tu zas pozdě jelikož jsem zapoměla xD ale kdyby jste řekli čas tak bych to sem dala :PP



"Ty jsi bohyně lásky že? Umíš číst pocity a myšlenky že?"
"Správně, ale i ty víš co k tobě cítí, pravda?"
"Jo.." podívala jsem se na něj. "Já ale... vážně ho ** milovat..." (**= něco co zamumlala)
"Já vím." Podotkla Chizu a s omluvným úsměvem odešla.


Nechala jsem ho spát na pohovce a uklidila knihy a vlastně celou tu knihovnu která spadla.
Za chvíli přišlo asi 6 kluků. Jsou to ti, kteří hážou do mých oken ty kamínky a podobně.
Artael se začínal probírat malinou chvilku po tom co přišli. Probudil se úplně a jen viděl jak mě dva chlapci drží a ostatní čtyři obklopují s vražednými výrazy, cosi říkali, nevnímala jsem je, ale vím že neříkali nic hezkého. Podívala jsem se na Azraele, tak nějak jsem cítila úlevu že vlastně žije. Nebo to byla prostě naděje, že mi pomůže, že mě od nich odtrhne a zachrání, jejich stisk nemálo bolel.
Bylo tady jedno celkem důležité, ale nevýrazné slůvko.... "ale"
Azrael se postavil, ale místo ke mě, sprintem zamířil ke dveřím. Utíkal...
Zírala jsem na místo, kde Azrael zmizel. Dveře.
Nebylo to tak, že chtěl odlákat pozornost, prostě je dostat ode mě pryč tím, že bude utíkat a oni jeho následovat, on jen.. prostě.. utek... Chtěl si prostě a jednoduše zachránit krk.
Čtyři kluci -ti kteří mě právě nedrželi- pronásledovali Azraele.
"Hlídejte ji!" Křikl jeden z nich, Jmenoval se Kall, byl jejich "velitel".
Neměla jsem sílu se bránit, ani přemýšlet... Nikdy jsem si nemyslela že by mě mohl takhle podrazit... Tohle byla... vážně zrada...
Vyvlíkla jsem se jim z jejich stisku, ale než mě stačili znovu chytit, sedla jsem si přesně tam kde jsem stála do tureckého sedu.
Jen na mě zírali, určitě si mysleli něco jako "Cože? Ona nebude utíkat?"
Věřte nebo ne... nebudu... Kam bych tak měla běžet?
Azraele chytili... samozřejmě že ano. Ale dal jim trochu zabrat, proto v nich vztek úplně vřel. Vláčeli ho do kruhu... Chtěli ho oživit.
Byla to hloupost... Nebyli tam bohové, ani osud, ani smrt, ani život... Ti tři hlavní by to mohli utáhnout, ale bohužel... nikdo tam nebyl.
Azraele táhli po zemi, nechával za sebou dost hluboké rýhy po nehtech. Ale ani to mu nepomohlo.
Zavedli ho až do kruhu a než se stačil dostat z kruhu ti čtyři si sedli do Božských Křesel. Pohodlně se usadili a pak rukou, tak jak to jednou viděli, něco napsali do vzduchu. Jenom tak zakroutili rukou aby to vypadalo že si hrají na bohy...
Azrael se postavil, že vyběhne, ale v tu chvíli se od něj vyřítila záře.
Čtyři chlapci, kteří seděli na křeslech se oběvili mrtví vedle křesel, a pak zkameněli...
Azrael z kruhu zmizel... Byl oživen.
Cítila jsem to. Úplně špatně provedenou oživovací techniku. To jak jsem poprvé omdlela, když jsem se loučila se svou matkou, která měla být oživena, ve mě zanechalo schopnost cítit vždy moc kruhu když se někdo oživuje. Tohle bylo jiné. Úplně jiné... Hned jsem věděla co se stalo...
"Jsou mrtví" prozradila jsem dvoum chlapcům kteří mě měli za úkol hlídat.
"Cože?" otočili se na mě.
"Jsou mrtví..."
"Jsme duše, je jasný že jsme mrtví když nežijeme, a duše nemůžou zemřít." Uchechtl se jeden a ten druhý přikývnul.
"Špatně.."
"Co?"
"Duše můžou zemřít. Když duše zemře, jde do dalšího 'nebe' a tam se rodí na nové duše sem... Když ale umře ve 'druhém nebi' prostě zkončil. To fakt nevíte?"
"No jako jo... tak by byli v tom dalším nebi a co?!" Cítila jsem jak začínají být nervní.
"Řeknu to takhle.. prostě přeskočili druhé nebe, a jsou prostě mrtví, je konec."
"Jak?!" pohrozil mi pěstí. To už jsem vážně nevydržela.
"No prostě je jediný způsob jak to přeskočit! Použít kruh života když nejsi bůh, a tohle ti vaši posraní kamarádíčkové právě udělali! Chápeš?!" vyletěla jsem na ně a silou jim srazila hlavy dohromady, takovou rychlostí že ztratili vědomí. Ale tak aby se jim nerozbila hlava.
Sedla jsem si do křesla a před sebe položila 'poslední knížku'.
Podložila jsem si rukou hlavu a chtěla jsem začít číst, nebo přemýšlet, nebo vzpomínat, nebo Azraele proklínat nebo něco, ale oběvil se přede mnou Shin.
"ah... Shinigami.. víte co udělali že?"
"Ano... oživili toho kluka na vlastní pěst"
Tohle bylo jako ledová sprcha. Rána do obličeje, nebo elektrický šok nabytý miliardou voltů. Má doměnka... byla správná.
Tohle... byla skutečnost.
"Co tu chcete?" zeptala jsem se narovinu, určitě mi nepřišel říct, že můj jediný přítel, nemá v jeho 'životě' osud a nemůže zemřít.
"Půjdeš s semou. Bylo rozhodnuto... Staneš se Bohyní Smrti."


Už nikdy ho neuvidím... Promiň, ale stejně.. jsem tě nikdy nedokázala milovat.
The End
kdyby jste se na něco chtěli zeptat, ptejte se, ráda vám něco objasním ^^ (díly předtím samozřejmě taky xD, cokoliv čemu jste v Bohyni smrti nerozuměli ^^)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Tsin Tsin | 2. ledna 2013 v 13:53 | Reagovat

Dík za povídku :-D  Je skvěla ráda jsem ji četla 8-) :D

2 Ráďuše Ráďuše | Web | 4. ledna 2013 v 14:02 | Reagovat

Pěkné :)

3 Saskie Saskie | E-mail | Web | 28. února 2013 v 12:49 | Reagovat

jsem ráda že se líbila a že ji vůbec někdo četl ^^

4 siruka siruka | 14. dubna 2014 v 17:46 | Reagovat

naprosto dokonaly jen skoda ze uz je konec

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama