Kritika není zakázaná, ba je dokonce vítaná!

Rockový trpaslík a sekáček

1. listopadu 2012 v 0:00 | Saskie a Černá ještěrka |  Společné

Tak jo, je to tady, Halloween, změna Dessu a povídka kterou jsme psali se spolubydlící no zajímají nás komenty takže pište ^^^.



Žila, byla jednou jedna holčička. Tato holčička chodila do prvního ročníku na střední, a protože moc zlobila musela zůstávat na internátě, aby se o ni rodiče nemuseli starat. Ve třídě měla mimo jiné dvě spolužačky, jedna byla taková no ne, nebo, ne to taky ne, no, no prostě liliput a druhá byla trošku psychotická ---> takže emo.
Jednoho dne je pozvala emařka k sobě domů. Což od ní bylo velmi nečekené. Podle pravidel knihy "Jak být emo teď a tady" by se správně měla jako obvikle užírat v depresi, nebo páchat promyšlenou sebevraždu. Nicméně nakonec obě dorazili. První pozvání přece nelze odmítnout.
Sedli si kolem kulatého stolu a mlčí. Stále je ticho. Dveře vržou ve větru, sem tam proběhne nějaká ta krysa ------> velikosti hlávkového salátu.
Po chvíli se jedna z nich zeptala: "Artuš asi nedorazí co?"
To aby jste chápali, Artuš byl zahradní trpaslík se žlutou lopatičkou (momentálně neměl na výběr), který stával v zahradě pana Vansdorfa. Pan Vansdorf byl vášnivý rocker, takže vše, včetně Artuše bylo v tomto stylu zahrnuto. Byl zhotoven na zakázku, jednou firmou ve Famfárově s tetováním doslova po celém těle. A aby toho nebylo málo, přidali mu i černý šátek s lebkama na hlavu, ale pojďme dál.
Jak tak seděli, emařka donesla jídlo a protože byl zrovna Halloween bylo to něco extra.
"A jestlipak víte z čeho to je?" Vytáhla sekáček a povídá: "A jestli víte na co si budem hrát?"
"To je hezký fór, ale blbý" A asi to nebyl fór, když v zápětí vyrazily ze dveří s ohlušujícím křikem. Myslím, že volaly něco, jako "Pomóc!!!",ale nebyla jsem si jistá, a tak jsem to sledovala jen z povzdalí jedné větve vysokého stromu.
Běžely zpět k městu. Přeskočily si jeden, dva dvoumetrové ploty......teda skoro......alespoň jedna z nich. Ano, pidižvík to nezvládl a tragicky se nabodl na jeden z kulů dřevěného plotu. Holčička se neohlížela, brala to jako nezbytnou oběť a běžela dál.
Jen pro informaci, to že se neohlížela neznamená, že kolem sebe histericky nemlátila hlavou, ba naopak...a teď si představte, že člověk běží tímhle stylem, závratnou rychlostí 100 km/h a narazí do stromu. Samozřejmě, že její hlava zůstala hluboko v dutině již zmíněného stromu.
S menší námahou vyndá hlavu z poškozeného kmene. Zmateně se dívá kolem sebe a snaží se rozpoznat okolí. Když zjistí, že už nemá cenu utíkat, sesune se na zem a začne mlátit hlavou do zbytku stromu, "Pane bože" *prásk* "proč já?!" *prásk* "zatraceně proč?!"
Emařka se k ní pomalu blíží s jejím psycho výrazem, obočí vystouplé, hlavou mírně nakloněnou, perleťově bílé zuby září ve tmě. Přejíždí si sekáčkem po krku. Oči jí září touhou po krvi, rozběhne se k poslední ráně.
A kurva, zakopla.... O Artušovy nastražené nohy.
Sekáček zabodnutý uprostřed hrudi udělá své. Chvíli se zmítá na zemi se slovy: " Ty jeden zrádče! Jak jsi jen mohl?!" -Začala jsem si myslet že to je už jako Romeo a Julie ... Tohle není romantický film vy svině!- "Víš jak? Máš vracet ten sekáček včas, potvoro!" Prohlásil Artuš a vzal si ho.
Chcete vědět co bylo dál?
No po této osudné noci emařka zmizela a nikdo už se nikdy nedozvěděl kam... Až na Artuše... Zůstala zahrabána pod malým kopečkem hlíny na zahradě pana Vansdorfa na kterém stál on s věčnou pózou -překonal jsem boha- .
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Strange ghost :3 Strange ghost :3 | Web | 1. listopadu 2012 v 16:12 | Reagovat

mmm... moc pěkný des :D se vážně povedl a tahle povídka je taky pěkná :D... taky se povedla ;)

2 Sandra Sandra | Web | 1. listopadu 2012 v 16:38 | Reagovat

Nádhernej des i povídka, kritika nebude, já nic nenašla :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama