Kritika není zakázaná, ba je dokonce vítaná!

Rodina?! díl 38. - šití

8. června 2012 v 22:06 | Saskie |  Rodina?!
Já vím že jsem se (zase) zpozdila, a byla neaktivní, ale... no.. nemám žádnou výmluvu gomene.

GOMENE ŽE JE TO TAK STRAŠNĚ KRÁTKÉ, ALE já dopsala sešit, takže ... ZBÍVÁ MI JEDINÁ STRÁNKA POCHOPTE! (příští díl bude taky krátkej...)




Je to spíše takový.... malý... odstaveček...gomene!

předchozí díl

V průběhu "operace" nás vyrušily asi 3 služebné kvůli snídani, se kterou se čekalo jen na nás.
Anna soustředíc se na svou práci vždy odpověděla, že až to dodělá tak přijdem.
Ale pak na nás vyběhla její matka.
Rozrazíc dveře s nasupeným ksychtem na nás zařvala "No kde jste?!"
Anna nevšímajíc si jí a jejího ksychtu bez emocía s brýlemi na nose, klidným hlasem oznámila: "řekla jsem, že dojdeme až skončím"
"Skončíš s čím?!" zeptala se zvýšeným hlasem.
( Anna, která byla zády ke dveřím, tudíž zavazela ve výhledu)
"S operací" oznámila a pořád se soustředila na mou ruku.
"Operací?" zeptala se Sofie s mírným zděšením v hlase a hned přiběhla k nám. Okamžitě si mojí ruky všimla.
"To jste mě nemohli zavolat?!"
"Tom to chtěl přežít" oznámila Anna bez náznaku emocí.
Sofie na mě rychle zaměřila pohled a já se na ni usmál, jen to myslím vypadalo jako bolestný výraz plný utrpení.
"Ukaž, já to dodělám" povzdychla si Sofie a sedla si za námi doprostřed rudé postele.
"Ne, Tom to chtěl po mě" řekla Anna rozhodnutě a -bohužel- nepouštěla jehlu.
Zase na mě namířila ten pohled (Sofie).
Pokusil jsem se usmát, ale protože mi Anna zabodla jehlu do kůže, nevím jak to vypadalo.
Sofie si zase povzdechla.
"můžu radit?" zeptala se a blíž se k nám přisunula
"Radu bych myslím potřebovala" uznala a trochu se posunula aby Sofie měla místo.
Prohlédla si mé stehy. "no, jedno můžu říct jistě... Doktorka z tebe rozhodně nebude.... ani švadlena, krejčí či kdokoliv kdo pracuje s jehlou"
Trvalo to snad věčnost. Já se držel jakž takž naživu... Sakra to to nemůžou umrtvit?!
Držel jsem si paži a snažil se ji trochu umrtvit odkrvením.
Podíval jsem se kolem sebe, pohledem jsem zajel až ke dverím, přesněji na pozlacenou kliku, která se začínala stáčet k zemi. Dveře se otevřely a do pokoje vešel Annin otec (Artur)


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Peichnc Peichnc | E-mail | Web | 9. června 2012 v 9:48 | Reagovat

Dokonalý. Nevadí že je to krátký aspoň něco. :-D

2 *DiDi* *DiDi* | Web | 10. června 2012 v 15:06 | Reagovat

Skvelý diel :-D Som zvedavá ako to bude pokračovať :D

3 Strange ghost :3 Strange ghost :3 | Web | 12. června 2012 v 19:45 | Reagovat

dobrý díl... takže artur mmmm? :-D

4 Saskie Saskie | E-mail | Web | 13. června 2012 v 10:41 | Reagovat

Jo, ale to  už tam bylo psané když našel jeho peněženku :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama