Kritika není zakázaná, ba je dokonce vítaná!

36. díl - Rodina?! - Co se ti stalo?!

30. května 2012 v 15:19 | Saskie |  Rodina?!
především se (opět) omlouvám za neaktivitu, ale řekněme že se mi nelíbil počet komentářů v předešlém díle, tak si to musíte strpět (na něco se vymluvit musím)






začal jsem psát do notesu, který jsem mu i s inteligentní odpovědí předal, chvíli jsme se o tom bavili, po té najednou změnil téma
"Hm...a slyšel jsem že si chceš Annu vzít"
Poznamenal a podíval se na mě nehorázně vražedným pohledem.
Nevěděl jsem co říct, tak jsem jen přikývl
"Tak tedy-" rozčílil se a bouchl rukama do stolu

XXXXXXXXXXXXXXX
Z pohledu Anny.

Poté co jsem řekla Tomovi, že by bylo nejlepší kdyby se vytratil z mého pokoje dřív než sem zabloudí můj otec, jsem si dala koupel.
"O tomhle ránu se mu bude zdát ještě hodně dlouho" zasmála jsem se
Ani nevím jak to že jsem byla tak v klidu. Možná instinkt? Stejně mě ale překvapilo že neměla nabito. Ten její hnusnej sluha je přeci jen docela v pohodě. Nikdy jsem ho neměla ráda, ale teď se z něj hrdina.
"Měla bych otce asi přivítat." přemýšlela jsem ve vaně a po půl hodině jsem vylezla.
Oblékla jsem se a otevřela dveře od mého pokoje.
Zase jsem je zavřela a z otcova pokoje jsem zaslechla hlas.
"Nikomu neříkej o tom co se stalo v mé kanceláři, jasný?! " ten hlas určitě patřil mému otci.
Najednou se dveře otevřely a tam stál můj otec se zakrváceným Tomem po pravé straně
"Otče?! co se mu stalo?!" Podepřela jsem Toma, který sotva stál na nohou.
"Jsi v pořádku?" zeptala jsem se a Tom jen s úsměvem přikývl.
"To je chlapské tajemství" odpověděl mi na mou otázku můj otec a zavřel za námi dveře.
Já podpírala Toma aby nespadl a přes dveře probodávala svého otce.
"Pojď, ošetřím tě" nabídla jsem a zavedla ho do svého pokoje.
Sednul si na postel, zatím co já jsem šla do koupelny pro lékárničku.
Sedla jsem si vedle něho a začala mu ošetřovat jeho roztrhlé obočí a natrhlí ret.
"Co se tam dělo?" zeptala jsem se.
on se na mě podíval jako na blázna
"Co?" vyjela jsem
Zasmál se a zakýval hlavou.
"Takže mi to nehodláš říct co?"
S úsměvem přikývl.
" Co jste.... O čem jste se bavili? "
Podíval se na mě pohledem - kdybych ti to řekl musel bych tě zabít- načež jsem já vybuchla smíchy.
"Jsi zraněný ještě někde?" zeptala jsem se, když jsem mu náplastí zalepila natržený ret. Na chvíli se zamyslel ale pak zakýval že ne.
"nelži" řekla jsem rázně, protože byl až moc průhledný.


--------------------------------------------------------------------------------
možná je toho málo, já vím ale doba je zlá a mě už zbývají jen 2 už napsané strany.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Peichnc Peichnc | E-mail | Web | 30. května 2012 v 15:49 | Reagovat

Nevadí že je to krátký. Je to dokonalý, takže to to vyvažuje. No pokud chceš bude sem psát komentářů víc :-D .

2 Bumbik Bumbik | 30. května 2012 v 16:11 | Reagovat

To je v pohode.. niekedy človek nestíha :) .. klučina dostal na frak haha :D :D :D ...parádna je tá poviedka :)
Inak na tvojom diplomíku sa už pracuje :)
A ešte dakujem za podropu čo sa týka mojej poviedky :3

3 Saskie Saskie | E-mail | Web | 30. května 2012 v 21:52 | Reagovat

[1]: Áno, upřímně, víc komentů by mě potěšilo xDD

[2]: díky. díky moc a není zač,  je vážně skvělá :D

4 *DiDi* *DiDi* | Web | 2. června 2012 v 14:00 | Reagovat

Skvelý diel už sa teším na pokračovanie :-D PS : Skvelo píšeš ;-)

5 Saskie Saskie | E-mail | Web | 2. června 2012 v 14:10 | Reagovat

[4]: děkuju :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama