Kritika není zakázaná, ba je dokonce vítaná!

35. díl - Rodina?! - Kde to jsem ?!

27. května 2012 v 8:50 | Saskie |  Rodina?!
gomenasai! omlouvám se! prosím odpusťte! Já vím slíbila jsemže tento díl přidám už včera, ale nějak se mi vytratilo že máme jít k bratranci na narozky, myslela jsem si že se k pc ještě dostanu, ale jak vidno... nedostala protože tam byl můj bratr hrajjící Battlefield (Kdyby někdo chtěl klidně si s ním zahraju xD ) a tak ho to bralo, že roztřískal klávesnici... číslo 9 se někam vytratilo takže nemáme.., jinak jsem našla enter, page down, několik tlačítek co máme po stranách klávesnice, hlasitost zvuku, shift, nulu, uvozovky, vykřičník a podobně. Ale to sem nepatří, tady máte tu opožděnou povídku, a ještě jednou se omlouvám!!




"V mém domě je povoleno vše, teda až na člověka, který leze mé dceři do postele!! "
"Ale vždyť se budem brát! proč ti to vadí?!" konečně se zapojila Anna
"Budete brát? Budete? Vážně?" Pozvedla obočí "Ne, jen se CHCETE vzít, ale to neznamená, že se budete brát. Ty už mááš muže domluveného, takže ..."
usmála se a stiskla spoušť.

"Lekl ses?" dodala po chvíli.
Heh?! Otevřel jsem oči, které jem instinktivně zavřel.
"Máš štěstí že to Michal (Majkl) nenabil."
Podívala se na Michala a zbraň mu podala.
"To bylo naposled! Nabij to!" Vražedně se na něj podívala.
"Ano madam" přijal zbraň a odešel.
"A ty!" ukázala na mě.
"Poslední šance ti u mě zkončila! Teď ať se Annin otec rozhodně... jak umřeš.." s vražedným smíchem odešla.
"Héééh!!..." Zase jsem si lehl do milionu polštářů jež se válely po celé posteli.
"Neseš to celkem statečně"usmála se Anna, která si lehla hned vedle mě.
Já na ni unaveně pohlédl. Tohle ráno mě zbavilo poloviny života.
"A to je teprve ráno, můj otec každou chvíli přijede, je neděle... A upozorňuji tě že byl generálem v armádě, takže není zrovna nej.. hodnější " Vyvalil jsem na ni oči a radši se ani neodvažoval domyslet jaký bude.
"Ahoj lásko" ozvala se Sofie zezdola, jako by mě na to chtěla upozornit a vysmát se mi zároveň.
"Myslím že bys měl raději jít k sobě, dát si sprchu, popřípadě se obléct" poradila mi Anna se smíchem a já tak i udělal.
Dobelhal jsem se do koupelny (do své koupelny) a umyl se (opatrně abych nenamočil sádru)
Oblékl jsem se a vyšel z koupelny, že půjdu dolů a představím se když už tady bydlím, Ale přímo před mým nosem se dveře otevřely až mě málem sejmuly.
Ztratil jsem rovnováhu a spadl na zem
"Ty jsi Tom?" zeptal se vražedným tónem v hlase nějaký muž.
Díval jsem se do země takže jsem mu neviděl do obličeje, ale přikývl jsem.
Natáhl ke mě ruku. Pozvedl jsem hlavu.
"Rád tě poznávám" usmál se
Přijal jsem jeho ruku a on mi pomohl vstát.
Byl tak... vysoký... měl dva metry ale vypadal přátelsky, vysoký, postarší, hnědovlasý muž s přátelským obličejem.
"Jsi v pohodě?" optal se.
Jen jsem přikývl a ze země zvedl svou berli.
"Pojď se mnou" řekl, otočil se a šel ke dveřím, které byli naproti Anniného pokoje.
Podíval se kde jsem se zdržel.
Pořád jsem stál na tom stejném místě, až teď jsem si uvědomil že chtěl abych šel za ním. (Tom je trochu pomalejší :D ) Jednu berli jsem opřel o zeď vedle dveří a vzal jsem ze stolu notes s tužkou a pak ho následoval.
Otevřel dveře do jeho a Sofiiného pokoje. Přes obrovský pokoj, kde převládala tyrkysová - až zelená barva jsme zamířili ke dveřím u francouzského okna se skleněnými dveřmi na balkón s vířivkou.
Otevřell dveře a jako prvního nechal vejít mě. Zavřel za sebou dveře a zamířil ke svému prostornému psacímu stolu, který byl dokonale upravený až na pár pohozených papírů uprostřed.
Já zatím obdivoval tmavší barvu na stěnách, hnědé závěsy dlouhé tak až se dotýkaly tmavého linolea taky nechyběly, na stropě byli obličeje, řekl bych že to byl jejich rodokmen, ale mě ze všeho nejvíc zaujaly ty mučící nástroje co byli po celém pokoji. Jako třeba trestná koza (bacha aby jste si nepředstavili něco jiného..) hned vedle dveří nalevo. palečnice hned vedle. železná pana stojící hned vedle mě vpravo. skřipec se ve výborném stavu blískal hned vedle stolu stejně jako palečnice a španělská bota jen z druhé stany stolu.
Kde jsem se to kurva ocitl ?!
"Tak, ty prej chceš, aby moje jediná dcera chodila na obyčejnou, podprůměrnou střední školu" Posadil se na svoje kožené křeslo a podíval se na mě se založenýma rukama na prsou, měl vážně vražedný pohled.
"Nomh.." vydal jsem ze sebe neslyšně a rozpačittě se usmíval.
"sedni si" pokynul mi a ja sá sedl na měkkou černou sedačku.
Berli jsem opřel o druhou sedačku a začal jsem psát do notesu.


 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Peichnc Peichnc | E-mail | Web | 27. května 2012 v 10:00 | Reagovat

Dokonalý a to že ti nejde popisovat, vždyť jsi to zvládla dokonale. Už se těším co mu řekne a jak s ním Tom bude mluvit. To byl dokonalý díl takže se na tebe vůbec nezlobím. Nezlobila bych se ani tak. Takže jak jsem řekla už se těším na pokračování. :-D

2 saskie saskie | E-mail | Web | 27. května 2012 v 10:57 | Reagovat

[1]: No snažila jsem se to nějak udělat, takže jsem ráda že se to líbilo xD

3 Bumbik Bumbik | 27. května 2012 v 11:00 | Reagovat

Tá poviedka sa mi fakt páči.. :D Musím si prečítať aj tie diely pred tým :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama