Kritika není zakázaná, ba je dokonce vítaná!

Rodina?! díl 23.

21. dubna 2012 v 19:12 | Saskie |  Rodina?!
Dneska to bude trochu delší, nějak jsem to chtěla rozdělit, tak, aby mi ta napínavá část zbyla na další díl, ale nějak to nešlo, buď to bude normální a pak v druhém díle uprostřed, nebo bude delší a budu to mít na začátku, krásně rozdělené. Takže jsem to nechala delší a nechám vás napnuté. :D kdo ví? možná vás nechám tak napnuté že další díl přidám až v uterý :D xDD to bych byla svině co? :D




Za chvíli jsme dorazili k nemocnici. Anna otevřela dveře od taxi, ale řidič ji chytl za ruku.
"Kde je mých deset tisíc $ ?!!" vyprskl na ni.
Hned na to jsme ho chytl já a vražedně se na něj podíval. Pustil ji a pokáraně mě sledoval.
"Vy si zasloužíte maximálně 3, už jen proto, že jsme tu o 2 minuty pozděj!" řekla, hodila po něm 3 dolary a pomohla mi ven z auta až do nemocnice. ( z 241 900kč dostane kolem 70 kč docela síla :D)

Stál jsem na jedné noze než dovezla vozík, všichni byli pryč, dobře, už byla trochu tma, ale že tu nikdo nebude jsem nečekal... možná se něco stalo?
Přišla s vozíkem a s tou tlustou sestřičkou, která mě vždycky tak "mile" přivítala, vždycky když jsem přišel.
"Už zase ty?" řekla a trochu se uchechtla. Úplně jsem cítil to její "nadšení"
Pořád jsem nemohl pořádně dýchat, ale kdybych mohl, něco bych jí řekl... Prohlédla si mě, aby zjistila můj přibližný stav.
Zapotácel jsem se a padal k zemi, ale Anna mě zachytila a pomohla mi udržet rovnováhu.
"Máme tam teď strašně vážný případ, takže budete muset počkat, dokud neskončí"
"Ale moje matka je-"
"Já vím kdo je Vaše matka!" okřikla ji sestra "ale máme tam naléhavý případ takže musíte počkat"
"Ale-" Zacpal jsem Anně pusu, to stačí, já počkám, tak zle na tom zas nejsem, usmál jsem se na ni a začal kulhat k lavičce.
"Tome, vozík-"
Zvedl jsem ruku abych ji přerušil, jsem chlap, vozík nepotřebuju.
Anna mi hned podebrala ruku a pomohla mi na lavku. Oba jsme si sedli, pořád jsem měl ruku kolem jejích ramen a ani jsem si to neuvědomoval. Strašně mě bolel kotník a trochu i pusa.
"tak mi dejte aspoň lékárničku, když ho neošetříte vy, udělám to sama" řekla Anna a doprošovala se pozornosti
"Ne, prostě bude muset počkat!" řekla sestra nasupeně a odešla.
Anna se zvedla, já na ni udiveně zíral co to dělá.
Rozhlédla se kolem a zalezla za stůl zdravotních sester, začala se tam přehrabovat, až nakonec našla co hledala, vytáhla si nějaký tác, nebo podložku a dala tam pár nalezených obvazů, prášků, mastiček, a tak různě. Vzala si od každého něco. Přisunula si židli z rohu a na ni položila ten tácek.
Pak přisunula další židli s polštářkem , přímo přede mě, a řekla ať na ni dám nohu, že mě ošetří, nejdřív jsem nechtěl, ale tak mě to bolelo že jsem po chvíli souhlasil. Opatrně jsem si vyzul botu, sundal ponožku a udělal jak rozkázala.
Klekla si vedle mé nohy a začala ji ošetřovat, nejprve se zarazila jak byl můj kotník nateklý, ale neodradilo jí to a nohu mi až bravurně zachránila.
Začínalo mi být děsné vedro, ale děsné... Rozepnul jsem si knoflík u košile a začal jsem "větrat".
"Je ti horko?" zavázala konec obvazu na suk a sedla si vedle mě, já se jen usmál jakože je to v pohodě.
"Máš rozseklou pusu, ukaž" všimla si Anna a navlchčeným kapesníkem mi začala přejíždět po puse, aby mi z ní smyla již zaschlou krev.
Sákra... nějak nedokážu nechat oči otevřené... vypadá to.. že usnu.. nebo spíš ztratím... vědomí...
.
.
.
Já jsem umřel? Je tu tolik světla, nemůžu zaostřit, všechno je strašně světlé a rozmazané..
"Hele probouzí se" ozvalo se
"Pšt, nebuďte ho" ozval se druhý.
"Jak ho asi nemáme budit když už je vzhůru?" 3. hlas.. kolik jich tu je?
"Ah, úplně otevřel oči, padáme"
Nademnou se pohybovaly asi 3 stíny, asi jsou fakt jen tři.
Najednou klaply dveře, asi odešli, posadil jsem se a rozhlédl se. Chvíli jsem se snažil zaostřit, ale tak mi třeštila hlava, že jsem to vzdal.
Byl jsem v nemocnici, to už jsem poznal.
Chtěl jsem se podívat na to, kolik je hodin, na nočním stolku jsem si všimnul červeně svítící věci, to bude určitě budík.
Chtěl jsem ho vzít a zblízka se podívat na čas, ale když jsem ho bral, vyklouzl mi z rukou a spadl na zem. Zamyšleně a sklamaně jsem pozoroval roztříštěný budík.
Asi za tři vteřiny mě něco objalo, nejdříve jsem vyděl jen hnědou šmouhu, když mě ale objala jako bych se probudil, konečně jsem zaostřil. V klidu jsem se mohl rozhlédnout po pokoji, ale to počká, teď je hlavní člověk, který mě objímal....
Anna.
Pustila mě a podívala se mi zpříma do očí. Chytil jsem ji za ramena, trochu se lekla, taky má proč, chci jí pořádně vynadat.
"Anno! Jak jsi mohla být tak blbá?! Proč jsi tam vůbec lezla?! Vůbec jsi neměla nic říkat, měla jsi jen tak projít kolem! Sakra! Vždyť tě mohli zabít!!" zařval jsem na ni a bolesti v krku jsem si nevšímal.
Do očí se jí nahrnuly slzy. Začal brečet. Zarazil jsem se, nevěděl jsem že ji to tak sebere, nechtěl jsem to tak přehnat.
"Anno... J-já se-" chtěl jsem se jí omluvit, neměl jsem to na ni takhle zařvat...
"-Tome!- " přerušila mě. Držela mě za tričko oběma rukama a stisk pořád sílil. Dívala se na své slzy dopadající na její zatnuté ruce.




 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Peichnc Peichnc | E-mail | Web | 21. dubna 2012 v 19:49 | Reagovat

Pane bože to je napínák v nejlepším konec áááááááá já chci vědět co mu řekne * ječí jako malý rozmazlený děcko * mě s toho klepne...jednou, ale to až si přečtu pokračování :-D

2 Strange ghost :3 Strange ghost :3 | Web | 22. dubna 2012 v 9:24 | Reagovat

Jo... je to napínák... :D sem strašně zvědavá, jak to bude pokračovat:-D

Jo a máš úplně dokonalej des :-P Je fakt krásnej :D

3 Saskie Saskie | E-mail | Web | 22. dubna 2012 v 9:59 | Reagovat

[2]: díky moc :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama