Kritika není zakázaná, ba je dokonce vítaná!

22. díl - Rodina?!

20. dubna 2012 v 16:42 | Saskie |  Rodina?!
WUÁÁH!! to bude moc dlouhý!, už to vidím... nicméně se mi to nechce dělit, takže si to užijte >.>





Chvíle ticha...
Byli hodně zaražení. Podíval jsem se na Annu, skoro brečela, začala mrkat- fakt divně.. myslím... morzeovka? Na táboře jsem byl tak před 6i lety, ale pamatuju si to celkem dobře. Konečně se jednou použije.
"Hele chlapi, víte v jaké jsem situaci, tohle-" zmatkoval 3. chlápek, ten co hlídal ulici.
"Neboj, jen blafuje" řekl s klidem ten co mě držel pod krkem a úplně na maximum mi stiskl krk, jako by ho chtěl rozdrtit.
Lapal jsem po dechu jak nejvíce to šlo... Nešlo to...
"A navíc, když už nikdy nic neřekne, bude to taky dobře" dodal a nepovoloval stisk, jeho prstýnek se mi zarýval čím dál víc do krku...počkat.. prstýnek?
"Seš taky ..ženatý" řekl jsem z posledních sil a pomalu přivýral oči
"Vy všichni jste..." vydal jsem ze sebe se zbytkem svého dechu.
Podíval jsem se na Annu, byla v pořádku, vystrašená, ale v pořádku.. Kdybych mohl oddychl bych si, ale v plycích už jsem neměl ani jednu molekulu vzduchu, takže to bylo nemožné..
Alespoň jsem se na všechny usmál. Všichni se zarazili a já toho využil. Kopl jsem mu do ruky, jan bolestně zaskučel a pustil mě, dopadl jsem na levý kotnák, co nejvíce jsem se místo výkřiku nadechnul.
Anna toho taky využila, kopla chlápka číslo 2 do rozkroku, ten ji pustil a chytl se za bolavé místečko. Dopadla na obě nohy, já k ní za běhu natáhl ruku, ona se mě chytla a běžela s semnou pryč z uličky, ještě tam ale byl ten třetí.
Roztáhl ruce aby nám zabránil v útěku, ale my jsme se zkrčili a volným místem mezi jeho rukou-zemí-a-zdí- jsme proklouzli, proletěli jsme, a utíkali po ulici pryč od nich. Už se trochu stmívalo, ale nečekal jsem, že na ulici nikdo nebude.
(Když jsem se zkrčil tak jsem z nohavice vyndal peněženku, trochu jsem zaškobrtl, ale Anna, která mě pořád držela ta ruku mě vytáhla nahoru a běželi jsme oba dál). Ti chlápci nás za nepatrnou chvilku začali pronásledovat.
"Měli by jste si najít práci a ve svém volném čase se věnovat své ženě!" Zařvala na ně Anna a ještě přidala do kroku.
Já už nemohl, asi jsem si vymknul kotník při tom dopadu... Zatraceně! Proč se vžycky zraním tak snadno?!
Kulhavým a co nejrychlejším krokem jsem se hnal za Annou, která mě stále držela za ruku. Připadal jsem si jako Qvasimodo (takový ten kulhající hrbáč)
Zabočila se mnou za roh a uviděli jsme taxi. Ihned jsme do něj naskočili ale řidič se na nás otočil s nechápavým výrazem.
"Nemocnice!"
"Hele, já mám teďkom pauzu" prohlásil s nezájmem.
"Dám vám 10 000 dolarů když tam budeme do 5i minut" (asi 241 900kč )
"Jste ještě děti, pochybuju že u sebe máte tolik"
Anna se na mě sklamaně podívala, protože v tuhle chvíli u sebe tolik neměla.
Podall jsem jí peněženku jejího oce, kterého jsem "omylem" okradl.
"díky.." řekla když peněženku otevřela, vzala 10 000 dolarů a ukázala je řidiči.
"To bude vaše když v nemocnici budeme za 5 minut"
Řidič se okamžitě otočil, natartoval a s -ne moc pěkným zakvílením gum jsme odjeli.
V dálce jsme pozorovali vzdalující se chlápky.
Usmál jsem se na ni a už jsem otevýral pusu že jí vynadám, za to že je tak blbá že tam na ně začala ječet. Měl jsem v plánu to říct takovým tím vražedným hlasem, ale s úsměvem. Ale ona mě rychlostí zvuku objala.
"Myslela jsem , že to nezvládnem, promiň mi. promiň mi..." Brečela.
"jsi v pořádku? nestalo se ti nic?" odtrhla se od mě a prohlédla si mě.
Zhluboka jsem se nadechl, abych doplnil ten vzduch, který mi tak chyběl před třema minutama, který se mi vytratil za běhu a který mi teď Anna vzala.
Neskončilo to jen u hlubokého nádechu, špatně se mi dýchalo, musel jsem dýchat vážně rychle abych do plic nabral alespoň malé množství kyslíku, o mluvení jsem se nestaral
-POTŘEBUJU VZDUCH, NE HLAS-
Anna to pochopila, na nic se mě už neptala, jen mě hladila po zádech aby se mi trochu ulevilo.
Prohlédla si moji tvář co už trochu modrala z toho setkání s chlápkovou pravačkou.



 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Peichnc Peichnc | E-mail | Web | 20. dubna 2012 v 17:06 | Reagovat

Parádní bála jsem se že jim neutečou, ale naštěstí to dopadlo celkem ,, dobře " jinak já jsem překonala svou lenost a taky jsem vydala povídku. Mám trochu poupravené menu takže pokud si to chceš přečíst najeď do rubriky která se jmenuje: Blog, pak zajeď trochu dolů a klikni na: Povídky, opět zajeď trochu dolů a dej: Dílovky - na pokračování, no a jsi tam. :-D Jenom kdybys to nemohla najít. :-)

2 saskie saskie | E-mail | Web | 20. dubna 2012 v 17:28 | Reagovat

[1]: dobře, díky :D
A ani to není až tak dlouhé jak jsem čekala.. 8-O

3 Strange ghost :3 Strange ghost :3 | Web | 20. dubna 2012 v 21:54 | Reagovat

Ale je to moc dobré :D... vážně se ti to povedlo ;-)

4 Peichnc Peichnc | E-mail | Web | 21. dubna 2012 v 12:56 | Reagovat

Opět jsem dopsala díl povídky je zveřejněná pokud si ji chceš přečíst. :-D

5 Saskie Saskie | E-mail | Web | 21. dubna 2012 v 15:40 | Reagovat

[4]: ok díky  ;-)

6 Peichnc Peichnc | E-mail | Web | 21. dubna 2012 v 18:49 | Reagovat

[5]: Ještě jsem napsala jeden * pořád přemýšlím o tom co se mnou je * takže už je zveřejněný.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama