Kritika není zakázaná, ba je dokonce vítaná!

18. díl - Rodina?!

11. dubna 2012 v 19:18 | Saskie |  Rodina?!
Tak a zase :P





zaslechl jsem nějaké řinčení nádobí.
"co to?" zeptal jsem se sám sebe
Najednou se předemnou oběvil tlustej kuchař a začal na mě hulákat italsky... francousky?.. Těžko říct, česky řekl jen pár slov ale pochopil jsem, že budu mít problémy, když o jeho jídlu řeknu ještě něco hnusnýho.
"Calmati, Diego. Tornate in cucina, ho risolto con lui" začala na něj hulákat... tím jazykem, on se na mě jěště vražedně podíval a odešel.
"pojď, ukážu ti tvůj pokoj"
"Budu spát s Elie"
"To vážně nebudeš" řekla vážným tónem
"Co?"
"Každý spí sám, jen partneři mohou, (no spíš musí) zdílet jeden pokoj, takové je pravidlo"
"Ale já-"
"Pšt, o tom se nediskutuje" řekla a vedla mě po schodech, chodbou (docela dlouhou chodbou) ke dveřím mého pokoje.
"Užij si svobodu" řekla a otevřela dveře do velmi velkého pokoje.
"Páni..." nemůžu ten pokoj popsat, ani ten nábytek uvnitř... to je sen..., to-to je prostě sen...
"Páni.." fakt to bylo velké jako ten dům, ne byt, ale celý dům, nejméňě (podotýkám nejméně 30 m2 (metrů čtverečních) jen jedna místnost, byli tam ještě jedny dveře do koupelny.
"vím, není to nic moc, ale užij si to tu, můj pokoj je vedle a Eliin pokoj vedle mého pokoje. Takže kdybys něco potřeboval..." Ani nedořekla a odešla do svého pokoje. Nemohl jsem jí ani odpovědět jak jsem byl překvapen z toho luxusu.
Napadlo mě, že si asi dám sprchu, neměl jsem ji asi.... no, dost dlouho, abych si sám o sobě myslel že jsem prase.
Můj pokoj měl vlastní koupelnu, takže to snad nevadilo.
Vylezl jsem ze sprchy a sednul si na "moji" velkou, měkkou postel, nechtěl jsem, ale stejně jsem usnul.
Ráno jsem se probudil brzo, převlekl jsem se do předem nachystaného oblečení a udělal hygienu.
Vyšel jsem z pokoje, služebná volala a vypadala nervózně (telefon byl vedle mých dveří)
"Tak dobře, já to vysvětlím" řekla a zavěsila.
"děje se něco?"
"kuchař měl nehodu, takže nebude moct udělat snídani" řekla
"kde máte kuchyň?" zeptal jsem se
"dole vedle jídelny" zarazila se, uvědomila si s kým mluví
"ah, s-snad nechcete uvaři..." řekla poměrně vyděšeně.
"nebyl by to problém" řekl jsem a už scházel schody.
"Ale to nemůžete, přece jste host" řvala na mě když běžela za mnou
"jsem nevítaný host, takže si to musím nějak odpracovat" zamířil jsem ke kuchyni a otevřel dveře.
"no páni..." úplně jsem se rozplýval nad tou luxusní kuchyní, která se předemnou zjevila
"no tak se do toho dám" řekl jsem, uvázal si zástěru a umyl si ruce.
"máte nějaký plán toho co uvařit?" zeptal jsem se služebné co šla za mnou
"Ano, na lednici, ale Vy- "
mrknul jsem na papír, přejel jsem ho jen očima a následně si prokřupal ruce.
Sáhnul jsem do lednice pro ingredience a už jsem si "valil". ta služebná nestačila sledovat co dělám.
Asi za půl hodiny měla být snídaně hotová, tak tedy po půl hodině se matka Anny, Elie a nakonec i Anna posadili za stůl.
"Neviděli jste Toma?" zeptala se Anna (slyšel jsem to až do kuchyně, není divu že to ten kuchař slyšel.
Samozřejmě že mě nikdo neviděl...
"doufám že se tu jen nenajedl, neumyl, nevyspal, a nezdrhl" řekla pyšně Annina matka
"mami nech toho, Tom takový není" řekla,ale i v jejím hlase jsem poznal pochybnosti.
Sundal jsem si zástěru, umyl si ruce a vydal se do jídelny.
"Promiňte,že jdu pozdě" omluvil jsem se a usedl za stůl.
"No to je dost" řekla Annina matka provokativně.
"já jsem se vám jen chtěl odvděčit, za to že nás tady necháváte bydlet" řekl jsem a sluhové začali nosit jídlo na stůl.
"A to jak?" zeptala se (matka)
"Nechte se překvapit"
popřáli jsme si dobrou chuť a pustili se do jídla.
Po prvním soustu Annina matka zamrčela, jak si to vychutnávala
"To je výtečné, kuchař se dnes nějak dobře vyspal co?" usmála se (no fakt, usmála...)
Přistoupila k ní služebná a pošeptala jí
"Kuchař měl nehodu, přece jsem Vám to říkala"
"No... To je pravda, tak kdo vařil?"
Služebná se jen podívala na mě, aby to nemusela říkat nahlas.
Annina matka se na mě nechápavě podívala, když jsem se ale usmál, zarazila se a zadívala se do jídla... došlo jí to.
"pche" řekla uraženě a pokračovala v jídle..

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 **Connie** **Connie** | Web | 11. dubna 2012 v 19:26 | Reagovat

je to moc pěkné :)

2 Cornelia Cornelia | E-mail | Web | 11. dubna 2012 v 19:36 | Reagovat

Díky moc :D jsem ráda že to někdo čte...
Už asi... možná 6 lidí! pokrok!!  :-D

3 LumBez LumBez | 12. dubna 2012 v 13:53 | Reagovat

Je to super... A hlavně piš ať mám co číst... né sranda :-D :-P

4 Peichnc Peichnc | E-mail | Web | 12. dubna 2012 v 16:02 | Reagovat

[2]: Jak šest lidí ??? To by jich mělo číst nejmíň 100 jenom za 1 minutu, protože Ty píšeš skvěle rozhodně líp než já stěma míma kravinama :-D povídka se ti moc povedla jak díl tak celkově :-D

5 Saskie Saskie | E-mail | Web | 12. dubna 2012 v 21:14 | Reagovat

[4]:  no.. Jóó kdyby... největší návštěvnost co jsem tu měla bylo 27 lidí, a to pochybuju že to čtou všichni co můj blog navštíví... A řekla bych že komentovalo asi (max) 8 lidí  .. 8-O  A rozhodně pochybuju že ty píšeš hůř než já, protože ty píšeš úplně skvěle, a takže se nesnaž být milá :D

6 Strange ghost :3 Strange ghost :3 | Web | 13. dubna 2012 v 17:36 | Reagovat

Je to úžasně napsaný... a onamá pravdu... 6 lidí -ti ostatní neví o co přicházej :D. je to skvělý jen... pokračuj prosím ;)

7 Peichnc Peichnc | E-mail | Web | 13. dubna 2012 v 19:23 | Reagovat

[5]: Nesnažím se být milá prostě říkám co si myslím :-D krom toho když se podívám na práci jiných autorů...no tak to se nedá porovnat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama