Kritika není zakázaná, ba je dokonce vítaná!

15. díl - Rodina?!

6. dubna 2012 v 16:37 | Saskie |  Rodina?!
Tak je tu další díl :3 jako vždy od něj nic nečekejte.







Než jsem se nadál, uběhl týden.
Začal mi zvonit telefon. Zvedl jsem ho aniž bych se podíval na to, kdo volá.
"haló?" řekl jsem samozřejmě.
"Haló? Tome? Fakt bych potřebovala pomoct, sledují mě nějací divní chlápci" Její hlas zněl udýchaně, vážně a vystrašeně. Vzdálil jsem telefon od svého ucha abych se podíval kdo volá...
"Snoubenka"
Hned jsem dal telefon zpátky k uchu.
"Anno? Jsi to ty?"
"Jo, pomůžeš mi?"
"Jasně, kde teď jsi?"
Nadiktovala mi adresu kam teď směřovala, já se oblékl, obul a nepozorovaně zmizel. Na chodbách byl teď kvůli něčemu zmatek, tak jsem se bez povšimnutí vytratil z nemocnice. A mířil jsem na určené místo. Nebylo to daleko, tak jedna - dvě ulice...
Běhat jsem fakt nedokázal, takže jsem tam nebyl zrovna rychle, no ale spěchal jsem, jak jen jsem mohl.
Přišel jsem na místo a už jsem viděl Annu jak jde rychlím krokem ke mě, vážně ji sledovali divní chlápci, už šli asi krok od ní a natahovali ruku, aby ji vzali za rameno. Byla ode mne asi 30 metrů.
"Hééj, tady" zahřičel jsem aby mě slyšela, nějak jsem si nebyl jistý jestli bych ji měl oslovit jménem
"Ah, ahoj, jdu pozdě, promiň!" řekla a rozeběhla se ke mě.
"To nic" řekl jsem, ale ti chlápci nezastavovali a šli k nám, jen trochu spomalili krok když jsem na ni zakřičel.
"Jak bylo na tréninku Karate? "
"MMA, je to MMA, ne karate, karate je pro větnamce, jsem snad větnamec?"
"Ne, pokud vím tak ne" zasmála se, takovým tím svým normálním "falešným" úsměvem.
"Tak? Jak ses měl?"
"jo, bylo to fajn, ale asi si najdu něco jiného, už mě to nebaví, vždyť tam nemám ani konkurenci" Odpověděl jsem . Jen co jsem to dořekl tak ti chlápci jen prošli okolo,ani se na nás nepodívali...Zmizeli někde v dáli.
"Děkuju" řekla Anna a silně mě objala kolem žeber.
Asi měla vážně strach, nicméně asi zapoměla, že jen tak náhodou mám žebra zlomený..
*
Bolestně jsem zasyčel a když mě hned hned po tom pustila, chytl jsem se za žebra a padnul na kolena. Začal jsem rozdýchávat bolest.
"Promiň, promiň fakt se omlouvám, jsi v pořádku?"
"jo... Asi jsi zapoměla že jsem byl v nemocnici, to nevadí, fakt"
"úplně mi to vypadlo, kdybych si na to vzpoměla, určitě bych ti nevolala"
"To je dobrý, netrap se tím" řekl jsem a pokusil se vstát, jak jsem se zapřel o zeď tak Anna okamžitě podebrala mou ruku, dala si ji kolem krku a pomohla mi vstát a nastoupit do právě přivolaného taxíku. Ani ne za dvě minuty jsme byli u nemocnice, není divu byli to 1-2 ulice , vystoupila jako první. "počkej tady" řekla mi , utíkala do nemocnice
Vedla dva doktory a vezla vozík.
Bylo to z taxi do nemocnice asi 10-15 metrů
Ihned byli u mě. Anna zastavila vozík a sklonila se k otevřenému autu
"pojď sedni si" řekla a nastavovala mi vozík.
"ne, to je v pohodě, to dojdu, zas tak špatně na tom nejsem" dala vozík stranou abych mohl vylész z auta .
Pravou rukou jsem se chytl střechy a pomohl si tak z taxi, udělal jsem krok, podlomila se mi noha a já padl k zemi. Pamatuju si jen jak mě převrátili na záda a Anna volala moje jméno pořád dokola..
.
.
.
Pomalu jsem se probouzel, otevřel jsem oči... viděl jsem dost rozmazaně, ale poznal jsem šmouhu, která vlastně byla Anna, byla opřená o moji postel a spala.
Motala a bolela mě hlava, nedokázal jsem pořádně přemýšlet, i jednoduché myšlení mě dost bolelo.
Ještě že mého ukecaného spolubydlícího pustilli už před třemi dny.
"To by byli zase řeči..." řekl jsem si pro sebe co nejtiššeji, ale stejně jsem touto tiše vyřčenou větou Annu probudil
Pozvedla svou hlavu a zadívala se na mě.
"Ah, vzbudil jsem tě, promiň.." řekl jsem
"Jsi vzhůru, jak ti je?" řekla a mou větu ignorovala.
"už jsem v pořádku, co tu děláš?"
"jsem zodpovědná za to že se ti tak zhoršil stav, tak jsem trvala na tom, že tu s tebou budu"
"A co tvoji rodiče? Nebudou mít starost? Pokud vím tvoje matka nemá dnes službu"
"S tím si hlavu nedělám..." zarazila se.
"co je?"
Prudce se zvedla
"musím jít domů."
"Co- proč?"
"Musím se o něco postarat" prohlásila a odešla.
"teď se divných chlápků nebojí že?" pomyslel jsem si.


* ten obrázek jsem já nedělala (prostě se sem jen hodí)
* vím že by nikdo jen tak neomdlel ale... no .. já pořád přeháním, vždyť mě znáte xD


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Strange ghost Strange ghost | Web | 6. dubna 2012 v 17:29 | Reagovat

dobrý... pěkný... bude další? :-?
;-):D

2 Peichnc Peichnc | E-mail | Web | 6. dubna 2012 v 17:52 | Reagovat

Povídka skvělá jako vždy navíc ten obrázek se ti tam hodil skvěle takže není co řešit. :-D Už se těším na pokráčko ( pokud bude ) :D

3 Saskie Saskie | E-mail | Web | 6. dubna 2012 v 20:02 | Reagovat

proč by nebylo? 8-O  To jsem až tak málo aktivní že pochybujete o tomhle? O_O 8-O
BUDE! :-D

4 Peichnc Peichnc | E-mail | Web | 7. dubna 2012 v 10:25 | Reagovat

[3]: Ne to ne, ale když už se na to někdo ptal tak jsem se radši ujistila :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama