Kritika není zakázaná, ba je dokonce vítaná!

7. díl - Rodina?!

23. března 2012 v 16:04 | Saskie |  Rodina?!
další pokráčko, samé vybavování a žádná akce, znáte to xD





"jíme to co si samy uděláme, jako všichni normální lidi široko daleko."
"takže... myslíš ještě jiné místo?"
"jo"
"Ale já chci vidět jak vy "normální" lidé žijete" prohlásila a nedala se odbít.
"Ale já nemám z čeho uvařit, posloucháš mě vůbec?"
"A kde vezmeš suroviny?"
"V obchodě"
"tak pojďme do obchodu"
"Ne"
"A proč jako?"
"Protože... "
"Já to zaplatím" řekla jako by to byla samozřejmost
"D-dlužím ti toho až moc takže ne"
"Já dlužím tobě, jsi přece můj snoubenec"
"Přítel, jenom přítel"
"A co když vážně bude chtít svadbu? Vezmeš si mě?" Fakt mě začínala štvát
"Fajn, říkala jsi ať ti někoho seženu? Dobře, seženu ti nějakýcho kluka co si tě vezme" Prohlásil jsem poněkud naštvaně a dál už jsem to nechtěl řešit
Zastavila kolemjdoucího a mile se zeptala "Kde je obchod prosím vás?"
"Támhla za rohem" odpověděl a drbajíc se na hlavě odešel.
Vzala mě za rukáv a táhla mě k obchodu. V obchodě popadla košík a já ji, ikdyž nerad, následoval.
"Co budeme potřebovat?" zeptala se
"Co bys chctěla jíst?"
"Hm... něco dobrého"
"Eh..." nad její odpovědí jsem se zasmál... "Tos mi hodně pomohla"
"tak... Přines vajíčka" řekl jsem a doufal že bude vědět co to je a jak to vypadá...
Co mi donesla?...
Kupodivu se nespletla ale 6 palet jsem vážně na mysli neměl.
V obchodě jsme byli asi půl hodiny. Koupili jsme jenom vajíčka, mléko, mouku, cukr, sůl a takové ty obyčejné věci. Zarazila se nad tím že to stálo "tak málo".
Tak jsme teda vyšli z obchodu. Nesl jsem v pravé ruce 2 tašky, levou ruku jsem měl pořád v kapse, ikdyž bylo asi 30 °C ...
"Takže... ty máš sourozence?"
"Jo, mladší sestru, starám se o ni"
"Myslela jsem, že jsi jedináček"
"Podle čeho jsi usuzovala?"
"Nezdáš se mi jako ten typ co se stará o svoji sestru"
"Tak díky no"
"Nemyslela jsem to špatně"
"Nevadilo by, kdybych ji vyzvedl? Najedli by jsme se spolu, včera jí vadilo, když se dozvěděla, že jsem se najedl bez ní"
"Tys jí to říkal?"
"Svojí sestře zásadně nelžu"
"Tak pro ni pojďme"
Zamířili jsme tedy k parku, když jsme tam dorazil a má sestra si mě okamžitě všimla, hned se za mnou rozeběhla a objala mě, ale když si všimla Anny co stála za mnou, zarazila se.
"Kdo je to?" zeptala se nedůvěřivě
"to je ta moje kamarádka o které jsem ti včera říkal, jmenuje se Anna, Anno tohle je moje mladší setra"
Anna si k ní čupla
"Ahoj, jak se jmenuješ?"
Schovala se za mě a ani jí neodpověděla.
Dneska s námi bude jíst, takže by ses s ní měla seznámit"
"Ahoj.." špitla potichu
"Ahooj, ty jsi roztomilá, jak se jmenuješ?" usmála se
"E- Elie" [pro ty co neví - čte se "Elí"]
"To je krásné jméno"
"Hodně jí toho dlužím, takže buď milá dobře?" řekl jsem s ironickým smíchem.
"jo..."
"To vůbec nemusí, buď sama sebou."
Elie to zaskočilo, nakonec se ale usmála a řekla "ano" dost radostně


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Aya Aya | Web | 11. června 2012 v 8:05 | Reagovat

jéé kawaí, normálně, já nevím, jak bych zareagovala já, kdybych byla na místě toho kluka =DDD ale užasný a Elie je roztomilá *-* jo a co je to čupla? =DDDD to slyším poprvé =D

2 Saskie Saskie | E-mail | Web | 11. června 2012 v 14:10 | Reagovat

[1]: jako... čupnout si... jak to říct? to je asi moravizmus xD to je když si člověk jak kdyby klekne, ale nedá koleno na zem :D něco jako když uděláš dřep :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama