Kritika není zakázaná, ba je dokonce vítaná!

8. díl - Bohyně smrti

8. března 2012 v 19:12 | Sia |  Bohyně smrti
No tak přidám další dílek, předtím jsem to všechno měla napsané na papíře, ale.. nějak už jsem všechno dopsala, takže tohle jsem psala z hlavy, takže snad se bude líbit :) + obrázek :D




Vzbudilo mě hlasité hulákání boha smrti.
"Co? Co se stalo?" zeptala jsem se rozespale.
"na nic se neptej, obleč se, musíš jít se mnou, jakožto možná budoucí bohyně smrti. A sakra nespi!" Hodil po mě knihu a tím mě probudil znovu, protože jsem zase zavřela oči když mluvil.
Posadila jsem se a promnula si oči. Venku ještě byla pořádná tma.
"Zatraceně pohni !" fakt silně mě chytl za ruku a vytáhl mě z postele.
"Obleč se!" zařval znovu, únavou jsem sotva stála, nespala jsem asi 72 hodin a podle tmy odhaduju že jsem naspala tak 3, hold to čtení knih beru až moc vážně...
Rychle jsem si dala černé legíny a na to kratší rudé šaty, vlasy jsem si dala do culíku a hned na to, mě bůh smrti popadl kolem pasu a vypadl se mnou z knihovny.
" Kam to jdeme?" zeptala jsem se ještě ospale
" Ticho, na nic se neptej. A až tam budeme... Přísahej mi, že nic nebudeš dělat a nevydáš ani hlásku" řekl docela podrážděně.
" em... Já pří-"
" Uvědom si co říkáš, dobře? Je to přísaha" řekl... Starostlivě? Takvou stránku u něj neznám.
" hm" souhlasně jsem přikývla "Přísahám"
XXX
Oběvili jsme se u "zakázané propasti", nikdo tam nesmí, jsou tam ti nejhorší vězni vůbec, nejvíc nebezpečné duše a tak... Ostraha je nepřemožitelná, takže kdyby chtěl někdo někoho pustit... je to nemožný, biliony stráží střeží... no.. úplně všechno.
Co tady budeme dělat? Já něco provedla?
"Em.. co-" otočila jsem se abych se boha smrti zeptala co tu máme v plánu, ale když jsem se otočila, byli tu všichni bohové, úplně doslova všichni, ne jenom ta hrstka co oživují duše. Bylo jich vážně... asi.. milion?
Udělali jsme takový dlouhý průvod a šli jsme z mírného kopce k propasti.
"Co se tu děje?" zeptala jsem se boha smrti, ale v tu chvíli se na něj přilepila Chizu.
"Yo-ho" pozdravila ho a zavěsila se mu kolem krku. To už jsem se neptala na nic, přece je nebudu rušit.
Rozhlédla jsem se a hledala senseie.. marně, nikde jsem ho neviděla bylo tu až moc narváno...
"Tak vysoký..." řekla jsem si pro sebe.
"Promiň vidíš dobře? Nemám tě nést abys ses lépe rozhlédla?" oslovil mě bůh.. čeho si... em.. no.. vypadal jako... příjemný chlapík . Jo už vím byl to bůh kořenů, je divný že vypadá normálně, jak ho asi mám poznat hned? Měl na tričku nápis, asi aby ho poznali
" Ano, byla bych moc ráda, jen se porozhlédnu, a pak slezu" ujistila jsem ho
Vzal mne a posadil si mě za krk. Rozhlédla jsem se okolo, ještě že byl tak vysoký, vyděla jsem docela dobře. Až na výjimky, někteří bohové byli ještě vyšší než 16i-patrový dům.
Najednou se mi začalo něco plazit po noze a na zádech jsem taky ucítila nějaký ten pohyb, přes záda se to táhlo až ke krku, a najednou mě to začalo škrtit.
Nemohla jsem pořádně ani přemýšlet, abych Shina nebo někoho jiného přivolala na pomoc.
Když jsem se podívala na svou nohu, zjistila jsem že to, co je kolem ní omotané je kořen, pak jsem si jen domyslela že je to i to co mě škrtí.
Snažila jsem se stisk kořenu kolem krku prochu povolit, abych se mohla alespoň krátce nadechnout ale žádný výsledek. Pomalu mi docházel vzduch.
Musím se uklidnit a přemýšlet.. přemýšlet.
"Pomozte mi, dochází mi vzduch!" myslela jsem si.
Rukama jsem se natáhla a zabránila jsem mu aby cokoli viděl, pak zastavil.
"Děje se něco?" zaklonil hlavu a podíval se na mě. (rukama jsem ho už pustila)
Jen co mě viděl zarazil se.
"Ah sakra!" ukazováčkem se dotkl svého čela a kořeny začali mizet.
Hned po zmizení kořenů mě postavil na zem a já se konečně mohla nadechnout.
Přiběhl ke mně Shin s Chizu, Chizu mi pomohla se vykašlat a dostat do plic správný přísun kyslíku a Shin začal nadávat tomu Kořenovi.
"Jsi v pořádku?" zeptala se mě Chizu a já přikývla.
"M-Moc se omlouvám, když je na mém těle něco co tam nepatří tak se mé kořeny začnou bránit aniž bych to chtěl, moc se omlouvám na to jsem zapoměl" omluvil se a k tomu se na omluvu uklonil bůh kořenů.
"fajn... fajn... klídek... klídek... Hlavně se uklidnit..." snažila jsem se v duchu uklidnit. Jsem tady jako budoucí bohyně smrti, musím se chovat kultivovaně.
" To nevadí, jsem v pořádku" řekla jsem trochu ochraptělím hlasem a mile se usmála.
"Běž už Kongene" poručil mu bůh smrti, on se naposledy uklonil na omluvu a šel.
"Já-Já jsem se jen chtěla rozhlédnout a najít Senseie" řekla jsem a zase se vzhluboka nadechla.
"No.. myslím že ho brzo uvidíš" řekl a otočil se na místo kam průvod směřoval.
"A blahopřeju, ani v myšlenkách jsi nenadávala" pochválil mě a usmál se .. Moment on mě pochválil? Cože?
"Půjdeme?" zeptala se Chizu a natáhla ke mně ruku, vzala jsem si a všichni tři jsme pokračovali v cestě.
"Hele a nezapoměň žes mi dala přísahu, teď už ani nemluv jasný?" míjeli jsme ceduli s nápisem "Vstup zakázán".
Jen jsem přikývla a vstoupila na "zakázané území"
Chtěla jsem se tak moc zeptat co se tu děje.
Teď-! Myslím že jsem ho zahlédla.
Pustila jsem Chizuinu ruku a rozběhla jsem se dopředu.
"Sio!" natáhla ke mně ruku ale nechytila mě
Běžela jsem ze všech sil, tam kde jsem ho zahlédla.
Asi po pětistech metrech jsem zastatvila a rozhlédla se, nebyl tam..
A-! byl to on? Znovu jsem se rozběhla a už jsem se blížila k úplnému začátku toho všeho. Teď jsem schválně vyběhla z toho průvodu na bok a hnala se dopředu, prodírání a cpaní se mezi milionem bohů není nic moc příjemné..
Tak jo, už jen pár duší a budu první..
Najednou všichni zastavili před obrovskou bránou, vůbec jsem si jí nevšimla, zastavila jsem taky.
Najednou se rozezněl něčí hlas
"Prosím o to, aby se bohové kategorie A, B a S dostavili k bráně, dále pak bůh prokletí, času, smradu ehm.. Tedy zápachu, cti a spravedlnosti. Ihned!" Dodal a hned se předemnou oběvilo asi 90 bohů.
Někdo mě chytil za rameno, když jsem se otočila stál tam Shin a Chizu.
"Pojď " řekl Shin a brána se otevřela, následně jsem pak vešla s ostatními přivola nými bohy dovnitř.
XXX
Byli jsme ve velké kulaté místnosti, byla tam tma, ale věděla jsem že tam jsem s ostatními bohy díky šumu, který se nesl přes celou místnost.
Najednou šum utichl a světlo padlo na mého senseie, který byl pouty svázán uprostřed toho všeho.
"Co-!" chtěla jsem zakřičet ale Shin mi zacpal pusu.
" Vím že je to těžké, ale dodrž svoji přísahu, naučím tě tohle: čest je to, co tě neopustí samo od sebe, je to něco co opustíš ty sama, takže pamatuj na tu přísahu"
XXX
Vzpoměla jsem si :
"Ticho, na nic se neptej. A až tam budeme... Přísahej mi, že nic nebudeš dělat a nevydáš ani hlásku" řekl docela podrážděně.
" em... Já pří-"
" Uvědom si co říkáš, dobře? Je to přísaha" řekl... Starostlivě? Takvou stránku u něj neznám.
" hm" souhlasně jsem přikývla "Přísahám"
XXX
Tohle se stalo, tak to tím myslel.. to se mám dívat na tohle? To kvůli tomuhle jsem tady??




 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Strange ghost Strange ghost | Web | 9. března 2012 v 16:43 | Reagovat

Další... Další... Prosíííím... Je to krásný a tahle kapitolka byla velmi zajímavá :-D

2 Saskie Saskie | E-mail | Web | 9. března 2012 v 20:52 | Reagovat

Děkuju děkuju děkujůů :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama