Kritika není zakázaná, ba je dokonce vítaná!

7. díl - Bohyně smrti

6. března 2012 v 14:20 | Sia |  Bohyně smrti
tak jsem teda začala s tou "po pár letech" .Nejdříve jsem myslela že jim bude kolem 10-12 let, ale pak jsem zjistila že vlasteně 15 :D ups. no tak se chová víc jako děcko :D to už se mi vážně přepisovat nechtělo (sice tak líná nejsem ale nějak jsem nevěděla jak to udělat..)



Je to tak, že po té co jsem dostala knihovnu jako dar od boha smrti, jsem chtěla aby část knihovny (ta co mi zbývala dočíst) byla na místě mezi obyčenými dušemi, ne v obydlí bohů. Vždyť ji vůbec nevyužívají tak proč ji nevyužívaj ostatní?...

Sia drží v ruce knihu (čte z ní) a druhou rukou šmátrá po knihách co nejsou vůbec poskládané ani podle abecedy, ani žánru, ani nijak jinak. Vybere si jednu knihu (ani s na ni nepodívá). Sedne si na židli, položí rozečtenou knihu na stůl a knihu kterou si poslepu vybrala otevře na straně 614, otočila jednu stranu a prstem přejela po textu, zastavila zhruba uprostřed.
"tady..." řekla si pro sebe potichu, očima přejela text a knihu zavřela.
Vstala ze židle, vzala obě knihy (v rozečtené zase četla) a šla na místo, odkud knihu vzala. Knihu dala zpátky do police, neposedný pramen vlasů si strčila za ucho a vracela se ke stolu. Odsunula židli, udělala krok, zakopla a spadla.
"au..." Ohlédla jsem se zpátky, abych se podívala o co jsem zakopla. Zakopla jsem o nohy zraněného kluka, který se krčil pod stolem a brečel.
Klekla jsem si k němu.. leknul se, přece jen k němu neznámá dívka natahuje ruku... Nedotkla jsem se ho, jen jsem zvedla a jemně oprášila knihu, která mu spadla k nohám. Zvedla jsem se, otevřela knihu na straně kde jsem skončila a chtěla jsem zase začít číst. Už bych si ho ani nevšímala..Ale .. nějak jsem se nedokázala soustředit, přece jen, brečící kluk pod stolem... přece si nesednu, aby měl výhled..Přecejen jsem měla šaty... .A ve stoje se mi vážně číst nechce.
Položila jsem knihu na stůl, s oddechem jsem si zase čupla a podala mu svoji ruku.
"Pojď se mnou" Řekla jsem chladně.
Chlapec váhavě zvedl svoji zraněnou ruku a já ho za ni opatrně vzala, pomohla jsem mu z podstolu a po přehlédnutelných schodech jsem ho zavedla na půdu - do svého pokoje.
"Sedni si" řekla jsem a on se posadil na postel.
Zalezla jsem pod postel a vytáhla odtamtud malou lékárničku. Sedla jsem naproti němu na otáčecí židli a lékárničku otevřela.
"Nechceš vědět co se mi stalo?" zeptal se chvíli po tom co jsem ho začala ošetřovat.
"Nemusíš o tom mluvit jestli nechceš" řekla jsem s absolutním nezájmem.
"Jak se jmenuješ?" zeptal se když jsem mu obvazovala ruku.
"nazívají mě spousty jmény" odpověděla jsem.
"Jak-" přerušili ho rány do oken (od kamenů a tak) a hlasité volání " příšero, démone" a podobně.
"Co-co se děje?" zeptal se zmateně.
"To je normální" řekla a v klidu se starala o jeho zranění.
"Co? Už zase vy?! Padejte odtud!" Ozvalo se z venku

Byl to dědeček Sii, Sia mu knihovnu nechala, protože nechtěla zametat a tak. Vím že by ho mohla mít jako zaměstnance, ale ona řekla že mu ji nechá, když ji nebude nutit uklízet a když ji nechá jen aby se starala o knihy. Knihy a nic jiného.
"takhle to obvikle končí" ujistila jsem ho
"Obvikle? Chodí sem často?"
"Skoro každý den, už asi rok, jednou je to omrzí."
"Řekni.. necítíš se .. osamělá?" zeptal se. Co to do něj vjelo? Proč bych měla?
"Heh?"
"Ty jsi ta holka co pořád čte že? Nejsi osamělá?"
"Nestarej se" řekla jsem chladně a s nezájmem.
"kolik ti vlastně je?" zeptal se
" na kolik vypadám?"
" patnáct?"
"Tak tolik."
"Mě taky" řekl s nadšením
"Proč jsi tak nadšený? Ikdyž tě takhle zbili, rozhodí tě taková kravina?"
"já už mám takovou povahu, nějaké zranění pro mě nic není"
"Ale brečel jsi... ikdyž je ti patnáct.."
"Nemohl jsem to udržet, spustilo se to samo"
"Jasně" řekla jsem ironicky
"Vážně"
"Jo, dobře" řekla jsem tím svým chladným tónem
"Proč jsi tak chladná?" zeptal se
"mám takovou povahu"
Zvedla jsem se a uklidila lékárničku zpátky pod postel.
"Měl bys jít" řekla jsem a zamířila ke schodům.
"Co? Počkej, řekni mi aspoň svoje jméno"
"otravný.." zašeptala jsem co nejvíc to šlo
"co-cože?"
"nic, jsem Sia"
"Tý, páni, super!"
"Heh?"
"To je neobviklé jméno"
Zignorovala jsem ho a sešla jsem po schodech dolů.
"Co? Počkej" Seběhl za mnou po schodech, já zamířila ke stolu, sedla si a konečně jsem pokračovala ve čtení knihy.
"Ty fakt ráda čteš co?" řekl když mě doběhl.
"Hm." dělám to kvůli tomu že musím, ne že bych chtěla ...
"..Když tak, tak mi řekni až se budeš cítít osamělá"
"Heh, otravný děcko..." řekla jsem si zase pro sebe co nejtiššeji.
"Co?" zeptal se, ještě že je tak hluchý..
"Když tak, tak přijď až budeš zraněný" řekla jsem a pořád četla knihu.
"Fajn, a když tak, tak se jmenuju Azrael." zasmál se.
"..Jako by mě to zajímalo.." pomyslela jsem si.
Přišla za mnou postarší žena,
"Promiňte slečno? Nevíte kde bych našla asistenta knihovníka?"
Natáhla jsem ruku a odsunula jsem papíry, tím se zviditelnila cedulka "asistent knihovníka "
"Ah... a zavolala bys mi ho?" Tohle jsem přímo nesnášela, a věřte mi že takových duší tu už bylo hodně..
Pozvela jsem hlavu a podívala jsem se na ni.
"To jsem já." řekla jsem chladně a zase se začetla.
"Ah... poradila bys mi prosím? Kde bych našla knihu o rostlinách? Našla bych si ji sama, ale není to tu podle ničeho seřazené"
"Co konkrétně? Ovoce, zeleninu, houby, léčivé byliny, obilí, nebo všechno dohromady? Jestli hledáte nějakou konkrétní rostlinu, klidně vám o ní něco řeknu."
rostliny jsem už měla naučené všechny, takže jsem si byla jistá že jí můžu odpovědět.
"Em.. chtěla bych něco vědět o Klipto"
"Klipto je léčivá rostlina, listy ve tvaru rukou léčí menší zranění, jako odřeniny, škrábance, modřiny, monokly, otřes mozku, naraženiny a tak dál. Roste všude kde se jí zachce, v lese, na loukách, ve sklepě,na střeše, v extrémních podmínkách v +300 °C a -200°C, když ji někdo začne terorizovat může se bránit tak, že se stane jedovatou a klidně zaútočí. V životě je třeba na planetách Silla, Wugaro, Hira -"
"Dobře, dobře, to stačí" přerušila mě
"Chtěla by jste raději knihu?" Zeptala jsem se, bylo jasné že mi nevěří ani slovo.
"Ano prosím" jasně..
Vstala jsem, tentokrát bez knihy, a zamířila jsem k nejbližší polici s knihami, ani jsem se na ni nepodívala, nemám to zapotřebí, já jsem ji tam dala, tak snad vím kde je. Vytáhla jsem 3. knihu. Vrátila jsem se s ní k té nedůvěřující (nějak jsem nevěděla jak to napsat, buď k nedůvěřujející nebo to druhé, ale snad se dá pochopit že je to ženská co mi nedůvěřuje.) ženské, a knihu jí podala.
"Strana šestapadesát" trochu jsem jí pomohla, kdoví jak dlouho by jí trvalo než by to našla. Posadila jsem se zase za stůl a četla si...Znovu
Žena knihu otevřela na straně 56 a přečetla si text.
" no opravdu..." řekla zamyšleně.
Trochu jsem pozvedla hlavu, abych si dala své stříbrné vlasy za ucho. Všimla jsem si, že se Azrael až teď otočil a odchází, to tu byl celou dobu?
"řekni, kolik ti je dítě?" zeptala se mě, když si doprohlížela stranu.
" na kolik vypadám?"
"12?"
"tak je mi 12"
"Páni, tak mladá, Jak se jmenuješ?" Za dnešek toho seznamování bylo dost, neměla jsem ani náladu něco zamumlat.
"Sia" řekla jsem poněkud otráveně, ikdyž to nebylo úmyslné
"Ah... Ty se učíš na boha smrti že?" zeptala se a pozvedla obočí.
"Hm." souhlasně jsem přikývla.
"Ah.. Tak.. díky za knihu" řekla hóódně nervózně a vystřelila ze dveří jako kdyby ji někdo strčil rachejtli za tričko a vystřelil ji na měsíc.
Jenom jsem si zhluboka oddechla a začetla se.
Tohle pro mě bylo normální, když se mě zeptali jestli jsem to já, kdo se učí na toho boha smrti, ihned jak se dozvěděli odpověď prostě zmizeli...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Strange ghost Strange ghost | Web | 8. března 2012 v 15:51 | Reagovat

Výborný příběh :-D piš dál prosím a pokud by ti to nevadilo... dám si tvůj blog do oblíbených odkazů ;-)  :-D

2 Saskie Saskie | E-mail | Web | 8. března 2012 v 18:46 | Reagovat

díky moc, budu ráda, snad ti nevadí že jsem udělala to samé s tvým blogem :D :DD

3 Strange ghost Strange ghost | Web | 8. března 2012 v 18:56 | Reagovat

[2]: Je to pro mně pocta :D děkuju :-D

4 Saskie Saskie | E-mail | Web | 9. března 2012 v 14:15 | Reagovat

nápodobně 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama