Kritika není zakázaná, ba je dokonce vítaná!

Únor 2012

4. díl - Bohyně smrti

29. února 2012 v 15:44 | Sia |  Bohyně smrti
4.díl :)


2.díl - Bohyně smrti

25. února 2012 v 13:39 | Sia |  Bohyně smrti
Snad to nebude tak hrozné..

1. díl - Bohyně smrti

24. února 2012 v 13:27 | Sia |  Bohyně smrti
vypravěč: ,, můj příběh se odehrává ve světě... říkějme tomu "nebe" , protože zde jsou duše, které umřely nebo neožily, jsou tu také bohové atd... Můj příběh začíná na tom nejzačátečnějším začátku, protože vážně nevím kde začít" ( xD)
" čím by ses v životě chtěla stát?" zeptala se matka své dcery.
" bůh smrti" řekla jsem bleskově
" ale prosím tě, nic normálnějšího nemáš?"
" ne, chci být bůh smrti" odpověděla jsem vážně "věděla jsem že to nepochopí..." řekla jsem si v duchu.
Tahle roztomilá, světlovlasá, červenooká dívka s dlouhýma vlasama až po kolena jsem já. Jmenuji se Sia. Všichni si myslí že můj sen je nereálný, ale já to jednou dokážu ať už to bude trvat jakkoliv dlouho.
"klep, klep" ozvalo se od dveří, šla jsem samozřejmě otevřít. Vzala jsem za kliku a otevřela, předemnou stáli dva kostlivci, každý ví co to znamená, když se u prahu vašeho domu oběví kostlivci, znamená to že na vás došla řada a máte být oživeni.
,,ano?" zeptala jsem se zmateně.
,,zavolej Diu La Sama De Gaya" ano, tak se jmenuje má matka
,,Mami? svolávači života jdou pro tebe" řekla jsem s mírným úšklebkem, protože nemají rádi když se jim tak říká, ale alespoň každý ví o koho se jedná..
Máma rychle přiběhla a zacpala mi pusu, s kapkou na čele se na ně usmála
,,přejete si?" zeptala se jako blbá
,,máte jít s námi, je čas" řekl jeden z nich, druhý ji vzal za zápěstí a táhl z naší malé chaloupky.
,,A-ale! " snažila se zastavit
,,Co se děje?" zeptal se ten první
,,může se mnou má dcera?"
,,ne" řekl okamžitě, tak nějak mě neměli rádi, už kvůli tomu že jsem je nazvala "svolávači života" a vždy, když jsem je potkala, tak jsem jim dělala naschvály a kazila jim jejich práci... no co? jsem ještě dítě...
,,ch-chce se stát bohem" řekla a oba kostlivci se zastavili, podívali se na sebe a po chvilce přemýšlení se podívali na mě a pak na mou matku
,,kterým?" zeptal se první s mírným úlekem
,,smrti" vyhrka jsem
Opět se na sebe podívali, trochu se uchechtnuli a pak kývli
,,to nás všechny jednou zabije... když ji na chvíli zabavíme,bude to pro nás nesmírně výhodné" řekl a pokračovali jsme v chůzi
,,mami? co se to děje?" zeptala jsem se, jelikož si broukala písničku kterou si zpívá jen když je nesmírně šťastná.
,,už je čas, konečně jsem se dočkala, oživí mě, konečně budu zase žít." odpověděla mi nadšeně a já v ní viděla nadšené dítě,zvědavé na to jaký bude jeho první život.
,,aha?" nechápala jsem proč je tak nadšená, je to jen život, taky si pro mě jednou přišli, ale já nechápu co je na tom životě tak přitahuje.
,,chci abys viděla jak se to dělá,to jak se ožije" řekla
,,..ale já to vím,taky mě oživili, taky jsem žila. Vím co se tam děje"
,, Tak to ber tak, že se s tebou chci rozloučit než ožiju"
,, hm....." o mé sny se vůbec nestará, no jo no... Jenom život tohle, život tamto..
Došli jsme k bílému... řekla bych zámku nebo hradu, ale jde o to že to byl takový plot z kamene, prostě hradba?..asi...
Byla to zahrada, rostliny všude kolem, šlo poznat, že právě zde začíná život. my s mámou jsme si to namířily po vydlážděném chodníku vedoucímu ke složitě vytvořenému kruhu, kolem kterého byli umístěny židle na kterých už se uvelebili bohové. Bůh Mysli, vypadal jako obří mozek..Bůh Planet vypadal jako obří koule,ne jako doslova koule, ale byl tlustý jak naše chalupa... Bůh Života zas jako normální člověk s palmou na hlavě, Bůh Těla měl krásně vypracované tělo, ale to mě moc nezajímalo, přece jen jsem jenom dítě.. Dále bůh Chtíče, Osud , Čas, Duše, Inteligěnce , atd. byla bych tu do zítra, kdybych měla vyprávět kdo a jaký byl.
,,tak pojďte" vyzval nás (nebo spíše moji matku,) aby šla k niM, bůh s palmou na hlavě tudíž bůh Života.
,,A-ale co?co? co? c-co tady děláš maličká?" vykoktal ze sebe špekatý bůh planet, když jsem se oběvila na světle.
,,no já...." vydala jsem ze sebe schovávajíc se za matčinu sukni.
,,ona by se chtěla podívat- "
,,chtěla bych se stát bohem" přerušila jsem ji a vystoupila z matčina stínu.
,,bohem?" zeptal se bůh talentu a v tu ránu asi 6 bohů vybuchlo smíchy.
,, em.. omlouvám se, ještě neví co mluví" omluvila se jim má matka a zašeptala mi něco o tom ať toho s tím nesmyslným snem nechám.
Když se všichni bohové sklidnili na odkašlání boha Chtíče, promluvil bůh Mysli.
,,bohem říkáš?"
,,ano prosím" řekla jsem nadšeně a bez přemýšlení.
,,ale notak" zarazila mne matka ,, promiňte, je ještě mladá a neví co chce" uklonila se na důkaz že ji to mrzí a sklonila mi hlavu abych udělala to samé.
,,ale já-" nechtěla jsem se nechat odbít, ale matčina ruka byla silnější
,,ššt!! " přerušila mě znovu šeptem a už nechtěla slyšet ani slovo
,,řekni.. jakým bohem by jsi chtěla být? " Zeptal se velmi pohledný, mladý, hnědovlasý mladík, myslím že to byl bůh Chtíče, rukou si podepíral hlavu a měl úsměv, který se dal těžce popsat, takový.. no na první dojem co nejpůsobivější.
,,Bůh smrti" vykřikla jsem nadšeně a pozvedla hlavu
Najednou všichni stichli a měla jsem i pochyby o tom jestli dýchají.
Matka se plácla do čela a obrátila oči vsloup, přičemž oddechla ,, Bože, bože..." šeptala si si skrz zuby pro sebe.
,,běž domů, život je krátký, takže budu doma než bys řekla "budu bohem smrti" dobře?běž domů a počkej tam na mě." řekla mi potichu a postrčila mě k východu.
"hm "
" slib že neuděláš žádnou hloupost"
"dobře.." slibovala jsem jí a neochotně se šourala k východu.
"počk-"
Předemnou se zničeho nic oběvil velký muž s černým pláštěm, kápi mu zahalovala obličej takže jediné co šlo jakž-takž vidět byla špička nosu.
"ah, promiňte, neviděla jsem vás" omluvila jsem se jelikož jsem do něj vrazila.Ale on se tu jednoduše zjevil takže to není moje vina.
Mimochodem nikdy se nedívám přímo před sebe, vždy se dívám pod nohy, kam a na co šlapu. Asi to je tím že mě fascinuje "zem" po které chodím.
Vduchu jsem si říkala "tohle není moje vina, takhle se zjevovat "lidem" do cesty není normální chlape.."
Zahlédla jsem jak se mu pohlo obočí.
"Heh, smála bych se kdyby to byl bůh smrti a čirou náhodou uměl číst myšlenky" trošku jsem se pousmála, ale ihned jsem z toho udělala "milí" úsměv jakože mě to vážně mrzí.
"S takovýma myšlenkama tě do učení nevezmu, chceš snad být bůh smrti ne?" zeptal se ten velký chlap v plášti.

Další díl

emm.. výtejte

23. února 2012 v 18:15 | Saskie |  Rádoby oznam
Ahoj, vítám vás na mém blogu, budu sem po dílech přidávat svoji povídku ( tu jedinou chci zveřejnit na internetu , mimochodem mám asi 7-8 dalších povídek [ žádná ještě není hotová] ) a možná podle toho -jak se mi bude chtít přepisovat z mých sešitů, a jakej budu mít úspěch (vtip) - přidám i další povídky . Prosím vás o upřímné komentáře